Den 62 - PINCHOT PASS 3690m

“Dobré ráno Goldie! Dneska je to přesně dva měsíce, co jsi na trailu! Gratulujeme!” seděla kolem mě celá moje trail rodinka - Blue Sky, Falco, Fish & Chips, Tipsy, Crunch, Nutter Butter, Monk a spousta dalších. Byla jsem tak šťastná, že jsou všichni tady se mnou a … pak jsem se probudila. Nebyl kolem mě nikdo z nich … ALE SAMA JSEM ROZHODNĚ NEBYLA!

Vidíte ty svině? A to jsem celá nastříkaná repelentem! Mám tolik kousanců, že už ani nevím, kde se škrábat. Nejhorší jsou teda asi 4 kousance, které mám za uchem - to ani neškrábe, ale bolí to jako prase! Jestli si myslíte, že jsem se přes noc uklidnila a vychladla jsem, tak jste se moc spletli. Jsem vytočená ještě více než včera a kdybych mohla, tak jsem doma už teď. Bohužel jsem včera zjistila, že nejbližší cesta, kterou můžu odejít z trailu je vzdálená asi 35 mil - takže to tady ještě dva dny musím vydržet. Já jsem se snažila a přesvědčovala jsem sama sebe, že tady chci zůstat, ale nějak mi to nejde. Nenašla jsem ten světlý bod, který by mě přinutil tady zůstat. Je to tady nádherné - to ano - ale je to náročné - chodit každý den neskutečné převýšení, šlapat furt nahoru a dolu a TRPĚT TY KRVEŽÍZNIVÉ BESTIE je prostě na palici. Nehledě na to, že mi prostě není dobře. V jednu chvíli mě popadl amok, vzala jsem bundu a mlátila jsem s ní všude kolem sebe, jenom aby alespoň na 10 sekund ty bestie vypadly. Krásné 2 sekundy než zase přiletěly zpátky.

No nic. Jdeme na to. Jdu dokončit to, co jsem včera nezvládla - PINCHOT PASS 3690m. Dneska jsem ani neposlouchala hudbu. Přemýšlela jsem si nad všemi možnostmi, které mám a snažila se vyhodnit co nejlépe situaci. Každý pohled na hory mě nutil zůstat a každý další štípanec a komár před mým obličejem mě nutil odejít. Říkala jsem si, že není možné, že už jsem zvládla tolik příšerných situacích a dostanou mě odsud komáři, ale … vypadá to tak.

4 fotky přírody

Každopádně jsem se dneska trochu nudila, protože jsem neměla náladu na poslouchání hudby, takže jsem se rozhodla hrát hru - KDO Z KOHO! Pravidla jsou úplně jednoduchá - žádná nejsou. Ale já hraju podle svého uvážení a řídím se pravidlem - když ty po mě chlebem, já po tobě cihlou. Prostě jsem se rozhodla, že si dneska budu počítat, kolik zabiju komárů. Hned ze začátku dne mi to šlo docela dobře.

Zdravím všechny ochránce přírody a je mi to moc líto, ale je to to jediné, co mi právě dělá radost. Po 3 mílích mám na kontě 45 zabití a 18 zmrzačení. Snažím se je totiž vždycky zabít né úplně, aby trpěli - a nechávám je napospas jejich osudu. Dorazila jsem na vrchol a potkávám se tady zase se Samem ze Švýcarska. Dále je tady Captain Planet a nějaký pár. Všichni máme na hlavách moskytiéry a nadáváme, jak jsou ty zrůdy hrozné. Letos se prý přemnožili a normálně se začínají aklimatizovat na vyšší nadmořskou výšku, protože spousta jich je i na vrcholu téhle hory a to je to přes 3600m!

PINCHOT PASS 3690m

Captain Planet, Sam i ten manželský pár vyrazil dolů a já jsem ještě chvíli zůstala. Po chvíli dorazila slečna, která děsně nadávala na ty potvory, ale říkala, že si prý zvyknu. Povídaly jsme si a říkala jsem jí, že už toho tady mám plné zuby. Zastavila mě a řekla, že včera byl první den, kdy její přítel vážně zvažoval o ukončení tohoto trailu - asi něco ve vzduchu. Říkala taky, abych si vzala 2 - 3 dny na rozmyšlenou a neunáhlila se. Dobrá tedy.

Pokračovala jsem dalších asi 6 mil z kopce a užívala jsem si lehkého vánku, který je vždycky jenom tady takhle vysoko. Sešla jsem k takovému malému potůčku, kde jsem se rozhodla si dát další pauzu. Ležela jsem na zemi a nechala jsem se ožírat komáry. Jsem hrozně smutná a vůbec nevím, co budu dělat.

A tady jsem. Ta hodná holka, která nemá ráda zlo a zlé lidi. STALO SE ZE MĚ MONSTRUM. Tady u řeky s krásným výhledem se má osobnost náhle změnila ve zlou Goldielocks, které už je všechno jedno. Jeden komár uvízl v mojí nutelle. Na okraji. Popadl mě amok! Nejenom, že mi ty svině pijou krev a mám po celém těle štípance obří jako zeměkoule, ale ještě k tomu mi budou jíst to jediné, co mi tady na trailu dává sílu? Ne, to ne. Popadla jsem lžičku a umlátila jsem tu svini jako nějaký šílenec. Kdybyste viděli, jakou mi to udělalo radost, měli byste strach o mé duševní zdraví.

Po pauze jsem musela přejít řeku, takže jsem se na to psychicky připravovala. Všichni tady o tom mluví, že je to ta řeka, kde minulý rok zemřely dvě holky. Ale letos je dobrý rok a není tady vůbec moc vody - většina řek se dá přejít suchou nohou. Soustředila jsem se na suché kameny, ale držet balanc a odhánět komáry moc dohromady nejde. Ujela mi noha na kameni, sjela jsem po kameni dolů a vyděsila jsem se k smrti. Mám mokrý zadek a asi jsem si namočila i batoh. Zůstala jsem stát u velkého kamene uprostřed řeky asi 10 minut, než jsem rozdýchala ten šok. Velký kámen mě chránil před docela silným proudem.

Přeskákala jsem řeku a už zase jedu český styl.

Asi mi už vážně naprosto přeskočilo, protože nejen, že jsem přestala vnímat všechny komáry, ale okouzlily mě kytky. A teď se podržte - JÁ - jsem si udělala fotku! Bylo to tak nádherné! Procházela jsem celou alejí fialových kytiček a říkala jsem si, že už asi stárnu, když si fotím kytky.

Dokonce jsem si pak i zapla hudbu, protože mi bylo o dost lépe a cítila jsem, že všechno, co mě obklopuje je jako nějaká past uprostřed které jsem uvízla. Chci zůstat a ještě více chci domů a NECHCI VIDĚT ŽÁDNÉ KOMÁRY DO KONCE ŽIVOTA. Poškrábala jsem se na zadku, kde mám asi 40 kousanců a natočila vám, jak to tady právě vypadá.

A pak jsem už zase jenom šla a šla a šla a kochala se a kochala a kochala a byl to docela hezký hike. Sedla jsem si na chvíli s batohem na velký kámen a jenom čuměla do dálky. Byla jsem hrozně ráda, že jsem se synchronizovala i se svým jídlem. Moje Snickerska se cítí úplně stejně jako já.

Chtěla jsem si na ten poslední obrovský výšlap přezout boty, ale byly pořád úplně durch mokré, takže jsem pokračovala ve výstupu v sandálech. Nic moc. Pořád mě žrali komáři a pak … počkejte si na to … ZABILA JSEM TŘI JEDNOU RANOU! Všichni tři seděli na mojí ruce a já je zabila naráz. A vzhledem k tomu, že už je ze mě nestvůra, tak jsem je tam prostě nechala. Nechala jsem si je na ruce a povídala jsem si s nimi. Pojmenovala jsem je Krvežíznivá Bestie, Nasával a Zdenda. Zdenda je můj táta - není to proto, že bych chtěla tátu zabít jako komára, ale protože mi tady chybí parťák a s tátou zdoláváme hory společně, tak jsem si říkala, že by bylo fajn si s ním alespoň na chvíli popovídat. Takže jsme všichni 4 vyrazili vstříc Mather Pass 3686m.

Doplazila jsem se nahoru a víte, koho jsem potkala? Sama ze Švýcarska! Je to už třetí vrchol na kterém jsme byli spolu. Koukal na mě a děsně se smál. Vylezla jsem za ním a řekla mu: “Už nejsem Goldielocks a 3 medvědi - ode dneška jsem Goldielocks a 3 MOTHERF**KERS!” (Mami to znamená, že jsem Goldielocks a 3 zlí komáři). Děsně mě mrzí, že jsem vám neudělala fotku hned, když jsem je zabila - ale ti dva zoufalci odpadli a zůstal mi na ruce jenom jeden - ten, který měl v sobě hodně mojí krve - asi můj táta.

Sam se lámal v křečích a fotil si mě. Prý jsem jediná holka, kterou kdy viděl táhnout komáry na nějaký vrchol v sandálech! A hele! Teď jsem si uvědomila, že jsem zdolala svoji první TŘÍTISÍCOVKU v sandálech! Teda … vlastně … MOJI PRVNÍ HORU V SANDÁLECH!

TADÁÁÁÁÁ … MATHER PASS 3686m

Chvíli jsme seděli na hoře, povídali si a pak se rozhodli vyrazit dolů. Cesta dolů je trochu nebezpečná, takže jsem byla ráda, že je tady Sam se mnou. Sam mi říká LEKI, protože od té chvíle co jsme se potkali, tak mě slyšel asi tak 5x někomu říkat, že má turistické hole LEKI z Česka. On sám má tady Leki. Když já jsem na tu značku hrozně pyšná, tak to všem říkám, aby věděli, odkud mají tak kvalitní hole!!

Horší část teda nastala, když jsme se rozhodli sejít dolů … jen si představte …

Takže jsem se musela přezout. Hrozný pocit dávat nohu do mokrých bot, ale nedá se svítit. Je to moc nebezpečné. Cesta dolů byla krásná, ale vážně jsem se docela bála, protože jsme se pořád bořili do sněhu a pak šli přes kameny, které se celkem hýbaly - málem jsem několikrát spadla.

Když jsme tohle úspěšně zvládli a došli do kempu, tak na mě čekalo malé překvapení. Byl tady Kolohe, Captain Planet, Coconut, Fireworks a Caro. Byli moc rádi, že mě vidí. Říkala jsem jim, že zítra scházím z trailu a že končím. Fireworks se dneska při tom sestupu dolů propadla do sněhu a narazila na ostrý kámen a rozřízla si koleno - jde úplně tou stejnou cestou do města - takže nepůjdu sama. Všichni se mě snaží přesvědčit, ale není jim to nic platné, já už jsem rozhodnutá. Seděli jsme tady, Fireworks mi udělala čaj a byl vlastně moc hezký den. Ušla jsem 15,3 mil = 25km a nejsem ani tak unavená. Spím na kovboje - musím si to ještě pořádně užít a dnešní měsíc byl nádherný. Brou

Game over. Počet zabitých komárů: 122. Počet zmrzačených: 25. Komáři s neuvěřitelným zážitkem: Zdenda - vylezl na Mather Pass a teď se mnou jde sdílet postel - nemám srdce na to, se ho zbavit.

-> Jít na 63. den